Historie klenotu českého křesťanství na pokračování díl 4.

Po prohlášení boleslavského reliéfu Palladiem stoupá rok od roku počet poutníků přicházejících se mu poklonit. Množí se také zprávy o zázračných vyslyšeních proseb.
Jako v roce 1609, uspořádali jesuité i v oktávu svátku Nanebevzetí Panny Marie roku 1610 pouť k Pan¬ně Marii do Staré Boleslavi, a to prý za účasti více než dvou tisíc poutníků. Na tři tisíce účastníků se uvá¬dí ve staroboleslavském poutním průvodu v roce 1611. Tuto mimořádnou účast si snadno vysvětlíme stupňo¬vanou horlivostí pražské katolické menšiny. Tehdy byli v Praze vybíjeny kláštery a vražděni katoličtí mniši, zvláště pak u Panny Marie Sněžné a na Karlově. Není divu, že v této rozbouřené náladě prohlašovali pražští Vlaši svou ochotu položit za víru i život. Byl-li podle relace nuncia Jana Salvagga v kostele bl. Panny ve Staré Boleslavi domovem nejznamenitější mariánský kult v Čechách, nelze se divit slavnému, dokonce až oficiálnímu rázu poutního průvodu v r. 1612. Vypravuje o něm výroční zpráva, že ze tří průvodů, kterých se jesuité na naléhání věřících zúčastnili, byl nejslavnější ten, který všemi třemi praž¬skými městy vedl do Staré Boleslavi ze svatovítského kostela nový pomocný biskup pražského arcibiskupa Jan Lohelius. Kromě zemských předáků a téměř celého praž¬ského kléru se zúčastnilo této náboženské manifestace na šest tisíc věřících. Marně jí však kladli odpůrci překážky. Staroboleslavská mariánská pouť v roce 1613 nebyla již bez politického přídechu i přes hodně neklidné ovzduší, v němž se konala. Konala se ve dnech 24. a 25. března. K účasti na průvodu měli být věřící vyzváni v neděli 17. března. Příští neděli potom měli být v kostelech bo¬hoslužby dříve, aby se účastníci průvodu mohli včas sejít na Strahově, odtud vyšel průvod do kostela Pomocnice křesťanů. A opravdu byla tato pouť velmi slavná. Zúčastnilo se jí velké množství lidu, vedl ji arcibiskup a za ním kráčel nejvyšší purkrabí s jinými nejvyššími úředníky. Ani déšť ani bláto ne¬zmenšily horlivost poutníků a jesuité musili prý zpo¬vídali celý den i noc.

Rudolfův nástupce, král a císař Ma¬tyáš II, byl příznivcem katolické církve a s jeho příchodem na český trůn význam Staré Boleslavi ještě pokročil. Jeho manželka Anna Tyrolská byla velkou mariánskou ctitelkou a neobyčejně se zajímala o Starou Boleslav. Z její strany také vzniká první popud ke stavbě důstojného stánku – dnešního chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Na tento projekt také okamžitě věnovala několik tisíc dukátů. Byly založeny sbírky mezi lidem a v roce 1617 začala stavba nové mariánské svatyně. Stavitelem byl Ital Jakub de Vaccani. I přes to, že 15. prosince 1618 zemřela císařovna Anna a 20. března 1619 císař Matyáš, byla stavba roku 1623 dokončena. Takto velkolepá stavba za pouhých šest let. To samo o sobě hovoří o tom, s jakou láskou a nasazením byla budována.

Po vítězství švédskosaského vojska nad císařskoligistickým u Breitenfeldu dne 17. září 1631 za účasti českých emigrantů vtrhli ke konci října 1631 Sasové do Čech. Když se nepřítel k Praze přibližoval, opouštěli ji kvapem jak královští úředníci tak církevní hodnos¬táři. V polovině listopadu padla Praha, na základě kapitulační smlou¬vy, do rukou pro¬testantských Sasů. Smlouva chránila před drancováním katolické kos¬tely, kláštery a koleje a bylo v ní zakázáno vyhánět z nich duchovní a činit jim jakékoli násilí. Avšak se saským voj¬skem se do Čech vrátili, v čele s Matyášem Thurnem, také v nemalém množství i protestantští emigranti, kteří je nedávno opustili z důvodů náboženských i politických, hlavně v důsledku úředních opatření k vypuzení neka¬tolíků ze země. Je pochopitelné, že se pokusili využít saské okupace k obnově předbělohorských řádů. Protikatolického přídechu nabyl saský režim zvláště po odjezdu kurfiřta v prosinci 1631, když velením nad saskou posádkou byli pověřeni dva saští plukovníci Vavřinec z Hoffkirchu, rakouský emigrant a Jan Jiří ze Solmsu.
Až do odchodu Sasů z Prahy v květnu 1632 byli za jejich souhlasu a někdy na příkaz saských plukovníků proti ustanovení kapitulační smlouvy katoličtí duchovní vypuzováni ze svých kostelů a far a nahrazování novoutrakvistickými. Došlo tak i k vypovězení jesuitů.