Smrt

Smrt čeká, s velkou pravděpodobností, každého z nás, pokud však nepřijde soudný den, a o tom kdy přijde nikdo z nás neví. „O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám.“ (Mt 24,36) Syn k nám proto sestoupil z nebe, aby vzal kříž tesaný z našich hříchů a skrze ten nám otevřel cestu k Otci. „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný.“ (J 3,16)

            Proto je každý den, každá hodina, každá minuta ta pravá pro to, aby jsme Boha s důvěrou prosili o odpuštění našich provinění, protože On nám nastavil otevřenou náruč a s láskou nás očekává. Svého syna nechal projít muky našich hříchů pro svou lásku k lidem, ke stvoření které stvořil sobě podobné. Co tedy může být blaženější, než objetí toho, který nás miluje více než vlastní matka. Sevření v náručí dokonalé lásky a pochopení. V náruči Boha.

            Právě naše víra a důvěra v Boha je tím, co pomáhá nést náš vlastní kříž životem, vstříc milujícímu Otci. A Ježíš Kristus nám ukazuje jak tento kříž donést až k tomu správnému cíli. A je naší povinností i závazkem k Bohu, pomáhat i ostatním otevřít jejich oči, aby nalezli a otevřeli ve svém srdci to „místo“ určené pro Boha, protože Bůh je láska, naděje a spása.