Jsme jen lidé, a v našem lidském pohledu je to blaho, když nás někdo chválí a říká nám: „Ty jsi dobrý!“, „Ty to děláš dobře.“, „Ty jsi můj velký přítel.“ Často se potom cítíme středem pozornosti, a někdy i středem světa. Zde je však ten obrovský lidský omyl. Omyl, kterého se dopustíme, aniž bychom si to v té chvíli jakkoli uvědomovali. Omyl ničící naší harmonii s Bohem.
Nikdy nemůžeme být středem pozornosti a v žádném případě středem světa. Stavíme tak do cesty Bohu, ke kterému by se měli všichni obracet a hledat v něm přítele, vzor a čistou lásku. Stavění se do pozice obdivovaného v nás nepochybně začne vyvolávat pýchu, která není Bohu milá a připravujeme si tak přímou cestu poznat tu nepříjemnost, ten skličující pocit a úzkost z ponížení. Pocit, který nastane, když náš přítel, který nás tolik chválil potká jiného přítele, který je mu bližší.
Jaké nás potom čeká zklamání, pokud nejde o přítele ale o samotného Boha? Buďme opatrní, na co jsme hrdí právem (co je třeba naším postupem blíže Bohu) a na co jsme hrdí jen pro svou lidskou pýchu, která vede k velkému zklamání. Pan Ježíš říká v evangeliu podle Lukáše: „Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen." (Lk 14,11)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.