Historie klenotu českého křesťanství na pokračování díl 3.

Další dochovaná legenda nám vypráví o jeho nalezení. Kolem roku 1160, za doby panování Vladislava I., jakýsi rolník oral na svém poli. Najednou se však jeho koně zastavili a nechtěli jít dál. Několikrát musel koně mocně pobídnout, aby se hnuli, a když se dali opět do kroku, pluh se zaryl hlouběji a v brázdě se objevil lesklý kovový obrázek Panny Marie s Ježíškem v náručí. Protože netušil, o jaký obrázek jde, vzal si jej domů. Užasl však, když druhý den ráno zjistil, že je obrázek pryč. Ještě více se ale podivil, když kovový obrázek nalezl na místě, odkud ho předešlý den vzal. Když se toto opakovalo i další dva dny, pln zmatku vzal obrázek, donesl ho kanovníkům do kostela sv. Václava a vyprávěl jim, co se mu přihodilo. Oni ihned reliéf umístili ve svatyni. Opakovalo se však to, co se dělo oráčovi. Ráno byl vždy reliéf na původním místě nálezu. To přimělo kanovníky o celé věci více přemýšlet, a tak dospěli k názoru, že Panna Maria si dle všeho přeje být uctívána na místě nálezu svého obrázku. Proto byla na tomto místě zbudována malá svatyňka a na jejím oltáři obraz vystaven.

             Pravost této legendy je předmětem mnoha sporů. Jelikož neexistují přímé prameny potvrzující legendu, musíme se spolehnout pouze na souhru souvislostí a fakt, že reliéf, který se dnes nachází ve Staré Boleslavi, je skutečně dle expertíz zhotoven z takzvané korintské mědi, která je známá ze středomoří, z míst, odkud přišel sv. Metoděj s bratrem Cyrilem. Vzezření reliéfu však odpovídá spíše století patnáctému, kdy byl pravděpodobně původní reliéf pro velké poškození (vlivem času a husitských válek, které od svého počátku silně ovlivnily Starou Boleslav) opraven a nabyl dnešní podoby. Lze předpokládat, že dnešní podoba je velmi blízká obrázku, který nosil svatý Václav na své hrudi. Po celá staletí přicházely do Staré Boleslavi proudy poutníků, kteří navštěvovali místo mučednické smrti svatého Václava a zároveň prostřednictvím tohoto vzácného reliéfu přednášeli skrze Bohorodičku své prosby našemu Pánu.

Počátkem 17. století, když byl již císař Rudolf II. slabým, neduživým starcem, využili této situace čeští stavové a vyvinuli na něj nátlak. On, jelikož je nutně potřeboval, podlehl jejich tlaku a 9. července roku 1609 vydal královský majestát, který protestantům v Čechách zajišťoval úplnou svobodu a četné výsady.

 V této pro katolíky pohnuté době však svitla naděje – reliéf Bohorodičky s Ježíšem. Toho se ujali dva horliví jezuité P. Colens a P. Cristecius, kteří zorganizovali velkolepé procesí od Staré Boleslavi. Dne 18. srpna 1609 byl tento reliéf prohlášen Palladiem země české.