Historie klenotu českého křesťanství na pokračování díl 2.

Přesuňme tedy svou pozornost k Panně Marii, které je věnována tato kniha. K reliéfu Panny Marie s děťátkem, který má tak imponující historii. Reliéfu, kterému se přicházeli klanět i králové vzdálených zemí. Reliéfu, který byl 18. srpna 1609 prohlášen Palladiem země české – to znamená ochranným obrazem naší vlasti.

            Jeho historie se dle zachovaných legend váže až ke svatému Metodějovi, který měl tento reliéf věnovat sv. Ludmile při jejím křtu společně s dalšími předměty potřebnými ke konání křesťanských bohoslužeb. Vše mělo být ulito z korintské mědi, směsi různých kovů. (Tato směs snad vznikla, když Římané dobili přebohaté a překrásné řecké město Korint a zapálili je. Při tomto požáru teklo roztavené zlato, stříbro a mnoho dalších kovů potůčkem do blízkého moře, kde ztuhlo. Později tuto směs z moře vybírali a nad zlato si jí vážili, jak udává například Plinius v knize Libros Naturalis Historiae.) Ludmila si tento reliéf odnesla na svůj hrad Tetín, kde jej vroucně uctívala.

             Po její mučednické smrti zdědil tento reliéf její vnuk Václav, kterého vychovala v  mariánské úctě. Václav měl tento reliéf takřka ustavičně u sebe a zbožně jej uctíval. Měl jej u sebe také při válečném tažení proti vévodovi Radslavovi, který zastrašen zázrakem, když viděl kolem svatého Václava dva anděly, podrobil se pražskému knížeti bez boje.

             Když byl svatý Václav 28. září, snad roku 929, úkladně zavražděn svým bratrem Boleslavem, byl s ním i bl. Podiven – pobočník svatého Václava, který jej provázel téměř na každém kroku. Podiven, který znal duchovní hodnotu Václavova mariánského reliéfu pro svého pána, nechtěl reliéf nechat vrahy potupit, sejmul jej z hrudi mrtvého knížete a utíkal pryč z města. Vrazi svatého Václava se báli, že nepohodlný svědek unikne, a dali se tedy do jeho pronásledování. Podiven, protože viděl, že před nimi neuteče, schoval reliéf na vršku za Boleslaví a utíkal dále k lesu. Na pokraji lesa jej však vrazi dostihli a na jednom ze stromů oběsili.

            Od této doby byl mariánský reliéf téměř po dvě a půl století ztracen.