Historie klenotu českého křesťanství na pokračování díl 1.

Stará Boleslav je již více než 1000 let významným poutním místem. Místem, kde se setkává a silně prolíná mariánská úcta se svatováclavskou a které si do dnešní doby zachovalo svůj duchovní „náboj“ a velkou duchovní hodnotu.

            V čem hledat zmiňovaný duchovní „náboj“ a hodnotu? Je to právě v dokonalém soužití dvou velkých, významných a stále živých kultů – dvou významných symbolů české státnosti a historie.

            Jedním z těchto kultů je úcta k patronu a věčnému knížeti svatému Václavu, největšímu českému svatému, nenahraditelnému symbolu české státnosti. Každé dítě se už na základní škole učí, kdo to je, neví-li to již z rodinných vyprávění. Položme si tedy otázku, v čem tkví vazba našeho světce ke Staré Boleslavi? Většina lidí zcela bez zaváhání a celkem dobře odpoví, že je to místo mučednické smrti svatého Václava. Ovšem je třeba si uvědomit, že samotná mučednická smrt neudělá z člověka svatého a hlavního patrona české země. Svatým se může člověk stát především prostřednictvím plodů svého života a své víry, své pevné víry, která ho dokáže dovést k takové blízkosti Bohu, že je ochoten pro svou víru a životní postoj položit vlastní život. A právě Stará Boleslav je místem, kde svatý Václav potvrdil svůj životní postoj vlastní smrtí, místem, kde projevoval a jistě dodnes projevuje sílu své přímluvy u Boha, neboť právě v blízkosti jeho prvního hrobu dochází k zázračným uzdravením a dalším divům.

Druhým kultem, který se zde po staletí projevoval, je úcta k Panně Marii. Jistě není náhodou, že si Boží Matka zvolila právě Starou Boleslav jako místo, kde si přeje být uctívána. Je známo, že sv. Václav byl velkým mariánským ctitelem. Nejspíš proto si Panna Maria – největší z přímluvců, ta, které Pán Ježíš nedokáže říci „ne“, vybrala toto místo, kde sv. Václav učinil poslední kroky svého pozemského života.